Bhagavad Gíta As It Is 13.1-2

Bg 13.1-2
arjuna uvāca
prakṛtiṁ puruṣaṁ caiva
kṣetraṁ kṣetra-jñam eva ca
etad veditum icchāmi
jñānaṁ jñeyaṁ ca keśava
śrī-bhagavān uvāca
idaṁ śarīraṁ kaunteya
kṣetram ity abhidhīyate
etad yo vetti taṁ prāhuḥ
kṣetra-jña iti tad-vidaḥ
Překlad slovo od slova:
arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; prakṛtim — přírodu; puruṣam — poživatele; ca — také; eva — jistě; kṣetram — pole; kṣetra-jñam — znalce pole; eva — jistě; ca — také; etat — to všechno; veditum — poznat; icchāmi — přeji si; jñānam — poznání; jñeyam — předmět poznání; ca — také; keśava — ó Kṛṣṇo; śrī-bhagavān uvāca — Pán, Osobnost Božství, pravil; idam — toto; śarīram — tělo; kaunteya — ó synu Kuntī; kṣetram — pole; iti — tak; abhidhīyate — nazývá se; etat — toto; yaḥ — ten, kdo; vetti — zná; tam — on; prāhuḥ — je nazýván; kṣetra-jñaḥ — znalec pole; iti — tak; tat-vidaḥ — těmi, kdo toto znají.
Překlad:
Arjuna řekl: Můj milý Kṛṣṇo, přeji si dozvědět se podrobně o prakṛti (přírodě), puruṣovi (poživateli), poli a znalci pole, poznání a předmětu poznání.
Význam:

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Toto tělo se nazývá pole, synu Kuntī, a ten, kdo tělo zná, je nazýván znalec pole.

Arjuna se zajímal o prakṛti (přírodu), puruṣu (poživatele), kṣetru (pole), kṣetra-jñu (znalce pole), poznání a předmět poznání. Když se na to vše zeptal, Kṛṣṇa mu odpověděl, že tělo se nazývá pole a ten, kdo tělo zná, je znalec pole. Toto tělo je pole působnosti podmíněné duše. Podmíněná duše je v zajetí hmotné existence a pokouší se ovládat hmotnou přírodu. Podle své schopnosti jí vládnout tedy dostává pole působnosti, kterým je tělo. A co je tělo? Tělo je tvořeno smysly. Podmíněná duše chce smyslový požitek a tělo neboli pole působnosti dostává podle toho, jaké má pro to schopnosti. Z toho důvodu se tělo nazývá kṣetra, pole působnosti podmíněné duše. A osoba, která se neztotožňuje s tělem, je kṣetra-jña, znalec pole. Jaký je rozdíl mezi polem a jeho znalcem, mezi tělem a znalcem těla — není těžké pochopit. Každý jednotlivec vidí, že od dětství do stáří prochází jeho tělo mnohými změnami, ale on přesto zůstává stále stejnou osobou. Znalec pole se tedy od samotného pole působnosti liší. Tak může podmíněná duše pochopit, že není tělem. Na začátku Bhagavad-gīty je popsáno (dehino 'smin), že živá bytost je uvnitř těla a že tělo se mění při přechodu z dětství v chlapectví, mládí a stáří, a osoba vlastnící tělo ví, že se tělo mění. Vlastník je tedy zjevně kṣetra-jña. Někdy si myslíme: “Jsem šťastný,” “Jsem muž,” “Jsem žena,” “Jsem pes,” “Jsem kočka.” To jsou označení těla znalce, který však s tělem není totožný. Přestože používáme mnoho věcí — například šaty — víme, že se od nich lišíme. Když zauvažujeme, pochopíme také, že se lišíme od těla. Já, vy nebo kdokoliv jiný, kdo vlastní tělo, je nazýván kṣetra-jña, znalec pole působnosti, a tělo se nazývá kṣetra, samotné pole působnosti.

V prvních šesti kapitolách Bhagavad-gīty je popisován znalec těla (živá bytost) a stav, který mu umožní poznat Nejvyšší Osobnost Božství. V prostředních šesti kapitolách je popisován Nejvyšší Pán a vztah mezi individuální duší a Nadduší týkající se oddané služby. Je v nich jednoznačně definováno nadřazené postavení Nejvyšší Osobnosti Božství a podřízené postavení individuální duše. Živé bytosti jsou za všech okolností níže postavené, ale jelikož na to zapomínají, trpí. Když jsou osvíceny díky svým zbožným činnostem, obracejí se na Nejvyššího Pána různě — jako trpící, ti, kdo potřebují peníze, zvídaví a ti, kdo hledají poznání. To je rovněž popsáno. A počínaje třináctou kapitolou bude vysvětleno, jak živá bytost přichází do styku s hmotnou přírodou a jak ji Nejvyšší Pán vysvobozuje různými metodami, které spočívají v jejím plodonosném jednání, rozvíjení poznání a oddané službě. I když se živá bytost naprosto liší od hmotného těla, nějakým způsobem s ním začíná být spojena. I to bude objasněno.
‹ previous
next ›
Thanks to Late Mr. S. Sundaram, Abhishek Kalva, Bhakta Asaf, Neetu Khanchandani, Isvara Puri das, Late Mr. V. Sukumaran, Lalita-sakhi dd and 6 Anonymous donors for supporting this site.
His Divine Grace A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda, Founder-Ācārya of the International Society for Krishna Consciousness
Content used with permission of The Bhaktivedanta Book Trust International, Inc. www.Krishna.com All rights reserved.
This is a site of the Bhaktivedanta Archives. Powered by Drupal 7.

Skip to main content


English Español Čeština Русский Português Nederlands isiZulu

Bhaktivedanta Vedabase Online
Main menu
BooksIndex of versesIndex of synonymsAbout siteVedaBase informationContactSearch
You are here
Books » Bhagavad-gītā As It Is » Chapter Thirteen: Nature, the Enjoyer and Consciousness
Hyperlinks
Diacritics
Bg 13.1-2
arjuna uvāca
prakṛtiṁ puruṣaṁ caiva
kṣetraṁ kṣetra-jñam eva ca
etad veditum icchāmi
jñānaṁ jñeyaṁ ca keśava
śrī-bhagavān uvāca
idaṁ śarīraṁ kaunteya
kṣetram ity abhidhīyate
etad yo vetti taṁ prāhuḥ
kṣetra-jña iti tad-vidaḥ
Word for word:
arjunaḥ uvāca — Arjuna said; prakṛtim — nature; puruṣam — the enjoyer; ca — also; eva — certainly; kṣetram — the field; kṣetra-jñam — the knower of the field; eva — certainly; ca — also; etat — all this; veditum — to understand; icchāmi — I wish; jñānam — knowledge; jñeyam — the object of knowledge; ca — also; keśava — O Kṛṣṇa; śrī-bhagavān uvāca — the Personality of Godhead said; idam — this; śarīram — body; kaunteya — O son of Kuntī; kṣetram — the field; iti — thus; abhidhīyate — is called; etat — this; yaḥ — one who; vetti — knows; tam — he; prāhuḥ — is called; kṣetra-jñaḥ — the knower of the field; iti — thus; tat-vidaḥ — by those who know this.
Translation:
Arjuna said: O my dear Kṛṣṇa, I wish to know about prakṛti [nature], puruṣa [the enjoyer], and the field and the knower of the field, and of knowledge and the object of knowledge. The Supreme Personality of Godhead said: This body, O son of Kuntī, is called the field, and one who knows this body is called the knower of the field.
Purport:

Arjuna was inquisitive about prakṛti (nature), puruṣa (the enjoyer), kṣetra (the field), kṣetra-jña (its knower), and knowledge and the object of knowledge. When he inquired about all these, Kṛṣṇa said that this body is called the field and that one who knows this body is called the knower of the field. This body is the field of activity for the conditioned soul. The conditioned soul is entrapped in material existence, and he attempts to lord it over material nature. And so, according to his capacity to dominate material nature, he gets a field of activity. That field of activity is the body. And what is the body? The body is made of senses. The conditioned soul wants to enjoy sense gratification, and, according to his capacity to enjoy sense gratification, he is offered a body, or field of activity. Therefore the body is called kṣetra, or the field of activity for the conditioned soul. Now, the person, who should not identify himself with the body, is called kṣetra-jña, the knower of the field. It is not very difficult to understand the difference between the field and its knower, the body and the knower of the body. Any person can consider that from childhood to old age he undergoes so many changes of body and yet is still one person, remaining. Thus there is a difference between the knower of the field of activities and the actual field of activities. A living conditioned soul can thus understand that he is different from the body. It is described in the beginning – dehino ’smin – that the living entity is within the body and that the body is changing from childhood to boyhood and from boyhood to youth and from youth to old age, and the person who owns the body knows that the body is changing. The owner is distinctly kṣetra-jña. Sometimes we think, “I am happy,” “I am a man,” “I am a woman,” “I am a dog,” “I am a cat.” These are the bodily designations of the knower. But the knower is different from the body. Although we may use many articles – our clothes, etc. – we know that we are different from the things used. Similarly, we also understand by a little contemplation that we are different from the body. I or you or anyone else who owns the body is called kṣetra-jña, the knower of the field of activities, and the body is called kṣetra, the field of activities itself.

In the first six chapters of Bhagavad-gītā the knower of the body (the living entity) and the position by which he can understand the Supreme Lord are described. In the middle six chapters of the Bhagavad-gītā the Supreme Personality of Godhead and the relationship between the individual soul and the Supersoul in regard to devotional service are described. The superior position of the Supreme Personality of Godhead and the subordinate position of the individual soul are definitely defined in these chapters. The living entities are subordinate under all circumstances, but in their forgetfulness they are suffering. When enlightened by pious activities, they approach the Supreme Lord in different capacities – as the distressed, those in want of money, the inquisitive, and those in search of knowledge. That is also described. Now, starting with the Thirteenth Chapter, how the living entity comes into contact with material nature and how he is delivered by the Supreme Lord through the different methods of fruitive activities, cultivation of knowledge, and the discharge of devotional service are explained. Although the living entity is completely different from the material body, he somehow becomes related. This also is explained.
‹ previous
next ›
Thanks to Late Mr. S. Sundaram, Abhishek Kalva, Bhakta Asaf, Neetu Khanchandani, Isvara Puri das, Late Mr. V. Sukumaran, Lalita-sakhi dd and 6 Anonymous donors for supporting this site.
His Divine Grace A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda, Founder-Ācārya of the International Society for Krishna Consciousness
Content used with permission of The Bhaktivedanta Book Trust International, Inc. www.Krishna.com All rights reserved.
This is a site of the Bhaktivedanta Archives. Powered by Drupal 7.