Ohledně

tématu, že nejsme hmotné tělo, 

jednou sem se účastnil programu v Góvindě, a tam jeden Maharáj probíral toto téma. Bylo to zajímavé. Docela do podrobna toto téma popisoval, A to přímo tak, že si vemte, že máte před sebou plejt s prassádam. Toto prassádam naberete na lžíci. Tuto lžíci vložíto do pusy. V puse začnete prassádam přežvýkávat. Potom se dostává do krku a potom do žaludku. Potom ho zpracovává žaludek a závěrem něco zůstává v těle a něco se zadní částí těla dostává ven z těla do toalety. No, ale bod je v tom, kdy se to prassádam stává součástí vašeho těla a kdy ne? Navíc, Maharáj probíral i jistou situaci, kdy se třeba matájí toto prassádam vyloženě nepodaří strávit, a může se stát, že celý proces se nedostane až do zadní části těla, ale buď z krku nebo ze žaludku, tudíž horem se toto prassádam dostane ven z těla. Takže, kdy je to součástí a kdy ne? Jinak, okolnosti, proč nedojde ke správnému zpracování prassádam, těch může být víc, to mnoho oddaných ví :-) . Prassádam nemusí být té úplně nejlepší kvality. Žaludky nemusí být úplně nejlepší kvality. Různá těla mohou mít různé kvality hmotné přírody, tudíž guny, atakdále. No, ale, kdy se prassádam stává Vaší součástí, když tělo je Vaší součástí? :-) . Haré Kršna, něco na zamyšlenou :-) . PS: Pokud někdo tvrdí, že jsme hmotné tělo, a že nejsme duše, tak kdy se ta hmota, to prassádam na plejtu stává námi, je to prassádam my už když je před námi na plejtu, nebo je to to my, když je to v puse, nebo je to to my, když je to v žaludku? :-) . Prassádam kí jay! :-)